Kam chodíme v Cityparku bruslit

Včera se narodila a v září jde do školky. Kdo mě zná, ví, jak je pro mě těžké odstřihnutí pomyslné pupeční šňůry a vydání mé malé holčičky napospas otřelým pětiletým mazákům, mléčné polívce a spinkání po o, které jsme všichni tak bojkotovali. A dnes bychom byli v limbu dřív, než by kočička s pejskem stihli upatlat svůj dort. Pokud se i vám smrskly vzpomínky na školku na škraloup v teplém mléce, je třeba si připomenout, jak moc je tenhle životní milník fajn a pro budoucí vývoj dítěte důležitý. A přesně pro to, abyste v dětech probudili to krásné těšení se na nové kamarády, hračky, hodné paní učitelky, dokonce i na ty zááávratně vysoké prolézačky, ze kterých mě mrazí, když jdu okolo, je tu knížka Rok ve školce od Przemyslawa Liputa. Ninuška ji miluje, už kvůli tomu, že si ji vyhlédla sama, bez toho, aniž bych ji já předem objevila v nějaké děsně chytré montessori skupince na facebooku a podstrčila ji tajně do knihovničky.

      skolka1           skola2

Je pravda, že do Kanzelsbergeru v Cityparku většinou chodíme „bruslit“, protože tam děsně fajnově klouže podlaha a uprostřed je stoleček s pastelkama, kde prostě strašně nutně musíme zanechat odkaz budoucím generacím v podobě vybarvené Minnie.
Ale za stolečkem je pultík s dětskou literaturou a právě tam na nás kniha s nádhernými ilustracemi vykoukla. Kromě toho, že jsou v ní zobrazeny různé aktivity, kterým se děti ve školce věnují, je kniha koncipovaná jako průřez celým školním rokem, tedy i se střídáním se ročních období a svátků. Na začátku jsou všechny děti představeny i se svými povahovými vlastnostmi, v průběhu potom sledujete, co zase ztratila Evička, čeho se bojí Kubík, komu co snědl Mirek a kam se schoval školníkův pes. Děti si procvičí prostorovou i časovou orientaci, paměť, řeč, logiku a získají představu, co vše je ve školce čeká. Tahle knížka je u nás v naprostém topu, přiznám se, že hledání sklerotické Evičky, vystrašeného Kuby a nenasyceného Mirka už mě straší i ve snu, ale důležité je, že se Ninuška minimálně na hodinu zabaví. A já nemusím jít bruslit!
A jednou přijde ten den, kdy i já otevřu svého oblíbeného Adler-Olsena, který mi tu leží od propuštění z porodnice na poličce, a ponořím se do dalšího případu oddělení Q.

          skolka3     skolka4

Pokud s knížkami teprve začínáte, vašim drobečkům chybí do školkové docházky minimálně dva roky a vám pár šedivých vlasů a pocuchaných nervů, přidám tip na knížky, které u nás také fungovaly. Ty úplně první byly z edice Jemný dotek, plné kontrastních barev a vystouplých textur, úžasné právě pro tříbení smyslů těch nejmenších dětí. Navzdory svému názvu vydržely i hrubší zacházení, stále nám zdobí pokojík a společně s fotkami na nočníku se pravděpodobně zařadí mezi ty předměty, které se ukazují při příležitosti se seznámení s budoucím zeťákem. Následně přišly na řadu okénkové knížky, ze kterých se sice brzy staly knížky klasické, ale po dobu své životnosti měly velký úspěch.
Jistou chvilku u nás frčely i zvukové knížky, ale pak se záhadně ztratily. Naštěstí.
K mému nadšení si poměrně brzy Ninuška oblíbila Rotraut Susanne Bernerovou a její Jaro, Léto, Podzim, Zimu a Noc. Společně se "zpívacími knížkami" od Albi nám přidávají kila v kufru na každé "dovolené" a i já osobně jsem z nich nadšená. Ale o tom až příště.

Krásný zbytek prázdnin
Anička